Dovolená České Švýcarsko
Páníčkové dlouho plánovali dovolenou, aby jsem mohl jet s nima. Jenom nevím, proč je v tom takový prblém. Je mi jedno kde jsem, hlavně že tam jsou páníci a jídlo. Černý Petr padl na České Švýcarsko.
Panička přiletěla z Londýna a tak páníček pro ní musel jet na letiště. Přijeli oba a začalo velké balení. Spacáky, oblečení, prášky (kdyby něco), kafíčko, nádobí a šešule. Pak jsem přišel na řadu já, pelíšek, vodítka, hračky, misky a něco na zasycení žaludku.
Ráno páníci vstali a probudili mě. Mě se vám tak špatně teďka ráno vstává. Ona je totiž strašně dlouho tma a to se ještě musim do sluníčka dopíct. Všichni jsme se nasnídali, dobalili a jelo se. No to jsem vám ještě neřekl. Na zadní sedačky jsem dostal potahy. Normálně jako moje potahy, nekecám. Panička je ráda, že nemusí pořád luxovat auto a můžeme se jet koupat a já nemusím schnout a hned zas můžeme jet dál. A když je bláto, tak panička nešílí a s úsměvem mě řekne HOP.
Tak jsme prostě vyrazili. Bylo docela pod mrakem, takže v autě to nebylo jako na rožni. Celou dobu jsem musel sledovat, kde už jsme. Páníci po nějaké době vždycky zastavili, já se malinko prolít a dostal jsem napít. Mám totiž takovou cestovní misku. Ze začátku jsem z ní nechtěl moc pít, než jsem si na ní zvykl, ale je príma.
Cesta byla dlouhá. Soudím dle toho, že jsme jeli strašnou rychlostí a pěknou dobu, asi bych to takhle nezvládl. Fakt jsou machři.
Když jsme dorazili do takový oblasti, kde byly chatky, tak páníček zastavil a panička vystoupila a šla něco zařídit. Já mezi tím obšlápnul s páníkem auto a co jsem stihl, tak jsem označkoval. Panička přišla s papírem a s klíčema a jelo se dál. Pak jsme zaparkovali a začali nosit ty bágly do jedné z chatek. Nebylo to tam špatný. Panička ukázala každýmu jeho pelíšek a dala tam jeho spacák a mě moji deku. Pak dostli místo moje "lavory" a šli jsme obšlápnout s páníkama terén. Prošli jsme pár hospůdek, baráčků a cest. Potkali jsme hromadu lidí a taky pejsků. Páníci koupili mapu s turistickými stezkami a vše bylo na druhý den připraveno.
Ráno jsme vstali, páníci si při snídani potvrdili trasu a mohlo se vyrazit. První turistický den jsme šli na hlavní bod Českého Švýcarska a to je Pravčická brána. Kousek jsme jeli autem a nechali ho na velkém parkovišti.
Pak vše už bylo na tom, co naše packy, pardon nohy, vydrží. Cesta byla dlouhá, ale byla to paráda. To jsem se vám provětral. Šlo se převážně do kopečka. Páníci funěli jako lokomotivy. Sem tam byly úzké uličky a shody, kde jsme potkávali kupu lidí a taky ty pejsky. Takový ty malý uštěkaný smetáci, ty já teda nemusim. Když něco chci říct, tak to řeknu, a ne že štěkám "imr vere". Oni na mě spustěj a po době už to nevydržim a tak jim taky jednu štěknu jako, jestli mají problém ať jdou na férovku a to už couvou. Já samozřejmě nahodim pankáče, abych vypadal jako drsňák, že si nemusim nic dokazovat votevřenou hubou.
Ještě jak jsem mluvil o tom, jak páníci funěli jako lokomotivy, tak páníček mě naučil nové slovo a to "mrskej". Tohle řekne a já ho táhnu do kopečka. To jsme nahoře coby dub, no a pak čekáme na paničku, ale to je doba než ona to vyfuní. Když jsme došli nahoru, zaplatili jsme vlezný, já ne a to mám 4 nohy, a mohli jsme jít ještě výš. Nožky se mě malinko klepali, ale bylo to príma. Takhle vysoko jsem nikdy nebyl. Páníci vyfotili i něco jiného než jenom mě, občerstvili jsme se a mohlo se pokračovat. Cesta byla dlouha a šli jsme několik hodin, než jsme došli k naší boudě. Páníci se stavili v hospůdce na něco dobrýho a já jsem musel samozřejmě sedět na zemi. Zkusil jsem hodit očka týranýho psa, který neprošly a tak jsem si lehnul a čekal až zaplatí a půjdeme si odpočinout. Večer jsme opekli párky a šli jsme na kutě.
Ráno bylo krušný. Nechtělo se mě vstávat. Byl jsem celej rozlámanej. V noci jsem nemohl najít vhodnou polohu. Střídal jsem můj pelech s pelechem paničky a páníčka a nakonec bylo nejlíp u páníčka. Páníci opět ráno nalinkovali trasu. Už jsme ale nejeli nikam autem, protože už věděli jak jít celou dobu pěšky a tak si autíčko mohlo taky odpočinout. Teď jsme prozměnu šli na Malou pravčickou bránu a Divokou soutězku, na kterou jsem se těšil asi nejvíc, protože mě panička slibovala, že se konečně vykoupu.
Cestou jsme potkali hodně lidí , které jsme znali z předešlého dne a tak jsme si už povídali. Když jsme dorazili na Loupežnický hrádek, tak páníček vyfasoval foťák a lezl sám. Tam se šplhalo po žebříkách a to já ještě neumim. Snad se to jednou naučim, když na to koukám, tak si říkám co na tom nic není. Když páníček vše vyfotil, slezl dolů, kde jsme na něho vzorně čekali. Pokračovali směr Malá pravčická brána. Ta je opravdu ale malinká, no oproti tý velký se to nedá ani srovnat. Třeba vyroste asi je to miminko velké. Nebylo tam pořádně co fotit, došlo na občerstvení a pádilo se dál.
Páníček chtěl jít už do kempu, ale šli jsme okolo směrovky Divoká soutěska a panička řekla, že mi slíbila koupání a tak musíme jít tam. Z dálky už jsem cejtil vodu. Když mě páníci pustili, tak jsem se otužil a už jsem čekal na klacek, abych byl aspoň k něčemu užitečnej. No voda to byla sakra studená, ale krásně čistá, taky chráněná. A co je chráněný, tam zvířata můžou a to jsem tím pádem i já. Dobu jsem plaval, lidi chodili okolo a zastavovali se a fotili mě. Asi takovýho palyboe dlouho neviděli. Pak mě připli na vodítko a šlo se dál nad vodou po lávce okolo skal. Byl tam nádherný vzdoušek a super podívaná. Měl jsem nápad, že pánící když teda jinak nedají, tak můžou jít po tý lávce, ale já bych přece jenom plaval a to mi neprošlo. Ale rozumím, chápu. Došli jsme k lodičkám a panička chtěla jet, ale měli jsme to už na druhou stranu a prej aby jsme se do tmy vrátili. Otočili jsme se a šli jsme kousek stejnou cestou a já se znovu koupal.
Na směrovkách jsme odbočili a šli jsme na Ptačí kámen, kde jsme si odfrkli. Cestou se páníci stavili na oběd, jak jinak, ale na mě se nezapomnělo a tak mě nechali aspoň prolítnout. Pak jak jinak šup do chatky. Následovala jedna 20ti minutová, no možná dýl, ale takhle se to hezky píše. Večer jsme se šli projít na louku, kde byly taky koně a balíky slámy. Páníci s sebou nezapoměli vzít dummíka a tak jsem se na dobrou noc pěkně prolítal a vyvenčil. Večer jsme se nadlábli a šlo se spát.
Ráno páníci vše začali zase balit a já už tušil, že se pojede domů. Panička vrátila klíče, chatce jsme dali sbohem a jelo se. Cestou jsme se ještě stavili na trpaslíkách. To je skála, kde jsou od roku 18.. no strašně dlouho na skále nakreslený v barevným provedení trpaslíci. Pár jich tam bylo. Vše jsme opět vyfotili a jeli jsme domů. Sluníčko na nás koukalo a pak se umoudřilo a zalezlo. Oči mě těžkly a celou cestu zpět jsem prospal, co cestu, ještě další týden.
Fotografie:
Náhledy fotografií ze složky Dovolená